Cyklopouť na slavnost blahořečení v Brně

Ve dnech 5. a 6. června 2026 se uskutečnila mimořádná cyklopouť po stopách Jana Buly a Václava Drboly u příležitosti blahořečení těchto dvou orelských kněží a mučedníků. Prvního dne ráno vyjela od naší Orlovny skupinka šesti cyklopoutníků směrem na Velehrad, kde byl plánován hromadný výjezd. Ráno bylo slunečné a jen od jihu byly patrné blížící se mračna. Předpověď slibovala déšť během poledních hodin, i přes tuto hrozbu se však cyklopoutníci nezalekli nasednout na svá kola a byli odhodláni vydat se na pouť i proti případnému větru či dešti.

Na Velehradě se nás sjela necelá dvacítka cyklopoutníků. Mezi zúčastněnými byli jak zkušení cyklopoutníci, kteří s Orlem již v minulosti absolvovali některé poutě po různých částech Evropy, tak i nováčci, které nabídka dvoudenní cyklopoutě zaujala a chtěli si také zažít, jaké to je být součástí poutnického pelotonu.

Zde, pod velehradským křížem na nádvoří před bazilikou, nás čekal otec Josef Čunek a svým požehnáním utvrdil naše odhodlání zdolat dnešní trasu, jejíž délka byla naplánována na přibližně 100 kilometrů. K převozu batožin a spacáků, které jsme nepotřebovali přímo na cestě, jsme mohli využít doprovodného vozidla, které sloužilo také jako záchytný vůz pro případné technické patálie našich kol či znavených poutníků.

Hned po výjezdu od velehradské baziliky nás čekala první cyklistická výzva v podobě prudkého stoupání směrem na Tupesy. Zde jel každý svým tempem, a tak se naše větší skupina měla možnost přirozeně rozdělit do několika menších skupinek podle výkonnosti. A dále jsme pokračovali převážně v těchto formacích, což ocenili jistě i ostatní účastníci silničního provozu, pro které je snazší předjíždět menší skupinku několika cyklistů než dlouhý houf cyklopoutníků.

Náš velehradský proud byl jeden ze dvou. Druhý proud vyjížděl stejné ráno z Moravských Budějovic. Jeho trasa mířila mimo jiné i přes Lukov, tedy rodiště Jana Buly. My směřovali na Starovičky, k místu rodiště Václava Drboly, kde jsme měli naplánovanou mši svatou. A poté na Rajhrad, kde jsme měli domluvené přespání.

První zastávka naší trasy byla plánována ve Vracově, kde na nás čekalo hojné občerstvení v blízkosti místního kostela sv. Vavřince. Rádi jsme zde doplnili tekutiny i energii, v podobě po domácku napečených sušenek, připravených chlebíčků a dalších pochutin. Po krátkém odpočinku jsme ještě nahlédli do místního kostela a poté jsme zamířili dál po naší trase.

Hrozba deště byla již patrnější, nebe se začalo pomalu zatahovat a vítr zvedat. Nejprve začalo mrholit a po několika kilometrech nás skrápěl slabý déšť, ten však nebyl zas tak silný, aby nám znemožňoval další postup.

Že se blížilo k poledni, začali jsme se obhlížet, kde se zastavíme na oběd. Ve Velkých Pavlovicích k tomu byla příležitost. Obhlídli jsme místní nabídky a dohodli se, že část z nás zamíří do místní restaurace u vinařského družstva a druhá do restaurace v místním hotelu, který zde byl vybudován při přestavbě místní barokní sýpky. Po sytém obědovém menu jsme v blízkém vinařství využili příležitosti přiťuknout si alespoň malým ochutnávkovým lokem vína na zdar dnešní cyklopouti, a tak jsme podpořili jak místní vinaře, tak naše odhodlání ke zdolání další části trasy.

Z Velkých Pavlovic to bylo už jen kousek do Staroviček. Cesta vedla přes kopec mezi vinohrady a my si mohli užít charakter místní vinařské krajiny. Všechny skupinky z našeho velehradského směru se spojili až ve Starovičkách, abychom zde prožili plánovanou mši svatou. Místní kostel nebyl nijak veliký, proto jsme ho zaplnili docela snadno. Mši nám v 15:30 obsloužil o. Pavel Pacner, spolu s o. Jánem Turko a o. Josefem Zouharem. Na konci bohoslužby měli pro nás místní farníci připravené milé překvapení. Svou přítomností nás poctil synovec samotného Václava Drboly. Pán v letech zavzpomínal na svého strýce a chvíle, které rodina v průběhu let prožívala. Po závěrečném požehnání jsme měli možnost prohodit se synovcem otce Drboly osobně několik slov a zapsat se do místní kroniky. Společné chvíle jsme završili fotografií všech cyklopoutníků se synovcem, otci a několika místními farníky u sochy Václava Drboly, která se nachází hned vedle kostela.

Ze Staroviček jsme zamířili do Rajhradu, cíle dnešní poutní etapy. Zde jsme měli domluvený nocleh v místní sportovní hale, kde jsme se sjeli i s naším druhým proudem cyklopoutě ze západního směru. Poutníci od Moravských Budějovic měli počasí o něco náročnější a déšť se jich držel od rána. Před halou jsme si všichni vyložili batožiny z doprovodných vozidel a po chvilce odpočinku, jsme zamířili do nedalekého kláštera, kde se konal společný táborák. U něj jsme si opekli k večeři špekáčky a posdíleli si své dojmy z celého dne. Dne, ve kterém jsme najeli 103 km.

Druhý den nás čekala o poznání kratší etapa, a sice 14 km. To byla vzdálenost z Rajhradu do Brna, kde se slavnost blahořečení konala. Cesta vedla příjemnou asfaltovou cyklostezkou podél řeky Svratky. Počasí bylo slunečné a den sliboval teplé počasí. Oproti včerejšímu dni jsme se ani nenadáli a už jsme byli v cíli dnešní etapy – na brněnském výstavišti. Sjeli jsme se u vstupu do areálu, kde byl domluven rozhovor s Českou Televizí, kterého se ujal otec Marek Husák ze Žďáru nad Sázavou. Po rozhovoru jsme zamknuli kola v blízkosti doprovodného vozidla a zamířili do areálu.

Na výstavišti jsme se setkali s naší starostkou, která zde měla, spolu s dalšími členy své rodiny, připraveno několik sportovních výzev pro všechny příchozí. Především děti této příležitosti hojně využívali, a tak si zkracovali chvíle před slavnostní mší svatou, která byla naplánovaná na 14:30.

V pavilonu P, kde se mše konala, bylo přítomno i několik praporečníků s Orelskými prapory. Náš prapor ze Starého Města nesla právě naše starostka. Zajímavým detailem dnešní slavnostní mše byl hlavní symbol této beatifikace, který byl během dne vidět na více místech. Šlo o abstraktní prvek, který svým tvarem spojoval rysy kněžského kolárku a orlích křídel. Organizátoři tak krásně propojili symboliku orelského hnutí s našimi mučedníky, tento symbol měli jak všichni přítomní kněží vyšitý na svých ornátech, tak i samotný oltář stál na třech za sebou stojících podstavcích tohoto tvaru. 

Samotná beatifikační mše byla vyvrcholením naší pouti. Jejím klíčovým okamžikem bylo přečtení papežského dekretu z úst papežského legáta kardinála Michaela Czerny. Tímto aktem byli Václav Drbola a Jan Bula oficiálně prohlášeni za blahoslavené. Byl to významný okamžik nejen pro nás samotné, ale pro celou křesťanskou církev. Následně po mši svaté jsme měli možnost uctít ostatky obou kněží v provizorní kapli ve vedlejším pavilonu Z.

Cyklopouť tak byla úspěšně završena. Všichni cyklopoutníci dorazili do cíle této cesty bez větších technických problému a defektů. Byl to požehnaný čas, během kterého jsme měli možnost poznat jak místa, kde naši blahoslavení kněží žili. Zamýšlet se nad jejich činy, které jsou pro nás silným příkladem víry a odvahy, ale také poznat i jeden druhého a dokonce o něco víc i sám sebe. Čas strávený putováním nám dal možnost vyjít z každodenních povinností a na chvíli začít vnímat svět kolem sebe jinak a možná i lépe. Proto jsem osobně vděčný za možnost, že jsem se mohl této cyklopoutě také účastnit. Dík patří především Petru Gabrielovi, který tuto cyklopouť uspořádal a také všem, kteří se k ní přidali a byli její součástí.

Ing. Josef Fiala, člen Orla Staré Město